Co jsou dědičné metabolické poruchy?
Dědičné metabolické poruchy (DMP) jsou skupina několika set velmi různých onemocnění, s různými symptomy (příznaky), různým typem dědičnosti, s různou incidencí, s různými diagnostickými postupy a různými možnostmi léčby.
Základním společným znakem je, že jsou dědičná a týkají se metabolismu
Co je příčinou DMP?
DMP jsou většinou enzymopatie, jejich příčinou je deficit aktivity enzymu (buď apoenzymu, tj. bílkoviny s enzymatickou aktivitou, nebo kofaktoru, tj. látky nebílkovinného charakteru, která je potřebná k účinku některých enzymů). Příčinou některých DMP je deficit transportního proteinu. Základní příčina je na úrovni DNA.
Jaké jsou důsledky deficitu aktivity enzymu nebo deficitu transportního proteinu ?
Důsledkem deficitu aktivity enzymu nebo poruchy transportního proteinu je hromadění substrátu B a nedostatek produktu C v určité metabolické cestě nebo cestách, což vede ke klinickým a laboratorním projevům DMP. Hromadící se substrát B se může dále metabolizovat, což může vést ke vzniku patologických metabolitů D, které se z fyziologických podmínek netvoří vůbec nebo jen v malých množstvích. Odchylky v koncentraci metabolitů se využívají pro laboratorní diagnostiku DMP.
Jaká je dědičnost DMP ?
U DMP jsou různé typy dědičnosti:
Dědičnost autosomálně recesivní – např. fenylketonurie
Je to nejčastější typ dědičnosti u DMP, kdy rodiče jsou přenašeči (heterozygoti) pro DMP s mutací v příslušném genu a jejich děti mají 25% riziko, že zdědí obě mutace svých rodičů a budou mít DMP. Mohou být postiženi sourozenci, jinak se v rodokmenu DMP nemusí vyskytovat.
Dědičnost X-vázaná – např. Fabryho choroba
Je to vzácnější typ dědičnosti, kdy se DMP přenáší přes X chromosom. Muži-hemizygoti jsou obvykle nemocní a ženy-heterozygotky jsou přenašečky, buď zdravé nebo také s příznaky DMP, obvykle méně vyjádřenými než u mužů. V rodokmenu bývá přenos DMP z ženy na muže nebo z muže na ženu, ale nikdy z muže na muže.
Dědičnost maternální s mutacemi v mitochondriální DNA
Tyto DMP jsou vzácné, přenos mutací probíhá prostřednictvím mitochondrií, které dědíme vždy od matky.
Dědičnost autosomálně dominantní - např. některé porfyrie
V oblasti DMP jde o vzácný typ dědičnosti, pacienti se vyskytují v několika generacích, v rodokmenu lze zaznamenat přenos DMP z muže na muže.
Jak časté jsou DMP ?
DMP patří do skupiny tzv. vzácných onemocnění (rare diseases). Incidence jednotlivých diagnostikovaných DMP je nízká, 1:103 až 1:106 i nižší, ale celková incidence všech DMP je relativně vysoká (udává se 1:1000 až 1:600). Skutečná incidence je pravděpodobně ještě vyšší a řada pacientů tak diagnóze DMP uniká. Incidence DMP je v různých populacích odlišná.
V jakém věku jsou DMP diagnostikovány ?
DMP jsou diagnostikovány zejména v novorozeneckém a kojeneckém věku, ale mohou se projevit v jakémkoliv věku od prenatálního období do vysokého věku. Kritická období jsou novorozenecký věk, přechod z kojení na umělou stravu s vyšším příjmem bílkovin, adolescence, gravidita nebo období těsně po porodu.
Jaké symptomy mohou být u DMP ?
Každá DMP se obvykle projevuje určitým souborem symptomů klinických, laboratorních (biochemických, hematologických, imunologických) a symptomů zjišťovaných zobrazovacími metodami. U DMP může být postižena jakákoliv tkáň, jakýkoliv orgán nebo systém. Průběh DMP může být chronický, progresivní i akutní. U některých DMP jde spíše o biochemickou odchylku bez dalších klinických symptomů než o chorobu.
Jak probíhá diagnostika DMP ?
Diagnostika DMP začíná na úrovni klinické, v rutinních laboratořích a zobrazovacími metodami. Specializovaná laboratorní diagnostika probíhá na úrovni metabolitů, enzymu/proteinu, DNA/RNA a tkáně/buňky. Konkrétní DMP by měla být vždy potvrzena příslušným laboratorním vyšetřením na takové úrovni, aby v budoucnu byla možná prenatální diagnostika a to i v případě, že rodina aktuálně nezvažuje další těhotenství.
Jsou DMP léčitelné ?
Některé DMP jsou dobře léčitelné, jiné omezeně léčitelné nebo neléčitelné. Počet léčitelných DMP se stále rozšiřuje.
Pokud se v rodině vyskytne DMP, je možná prenatální diagnostika v dalším těhotenství ?
Prenatální diagnostika je obvykle možná, ale pouze za předpokladu, že u probanda byla stanovena přesná diagnóza na příslušné úrovni. Prenatální diagnostika se provádí nejčastěji vyšetřením aktivity enzymu nebo molekulárně genetickým vyšetřením v choriových klcích nebo amniocytech, méně často stanovením metabolitů v plodové vodě.
