Dědičné metabolické poruchy (DMP) jsou skupina několika set velmi různých onemocnění, která ale mají některé společné rysy.
Příčiny DMP
DMP jsou většinou enzymopatie, jejich příčinou je deficit enzymu (buď apoenzymu, tj. bílkoviny s enzymatickou aktivitou, nebo kofaktoru, tj. látky nebílkovinného charakteru, která je potřebná k účinku některých enzymů). Příčinou některých DMP je deficit transportního proteinu. Základní příčina je na úrovni DNA.
Důsledky deficitu
Důsledkem deficitu aktivity enzymu nebo poruchy transportního proteinu je hromadění substrátu a nedostatek produktu v určité metabolické cestě nebo cestách, což vede ke klinickým a laboratorním projevům DMP. Hromadící se substrát se může dále metabolizovat, což může vést ke vzniku patologických metabolitů, které se z fyziologických podmínek netvoří vůbec nebo jen v malých množstvích. Odchylky v koncentraci metabolitů se využívají pro laboratorní diagnostiku DMP.
Dědičnost DMP
DMP jsou dědičné nejčastěji autosomálně recesivně (např. fenylketonurie), vzácnější je dědičnost X-vázaná (např. Fabryho choroba), maternální (DMP s mutacemi v mitochondriální DNA) nebo autosomálně dominantní (např. některé porfyrie).
Výskyt DMP
DMP patří do skupiny tzv. vzácných onemocnění (rare diseases). Incidence jednotlivých diagnostikovaných DMP je nízká, 1:103 až 1:106 i nižší, ale celková incidence všech DMP je relativně vysoká (udává se 1:1000 až 1:600). Skutečná incidence je pravděpodobně ještě vyšší a řada pacientů tak diagnóze DMP uniká. Incidence DMP je v různých populacích odlišná.
Věk při stanovení diagnózy
DMP jsou diagnostikovány zejména v novorozeneckém a kojeneckém věku, ale mohou se projevit v jakémkoliv věku od prenatálního období do vysokého věku. Kritická období jsou novorozenecký věk, přechod z kojení na umělou stravu s vyšším příjmem bílkovin, adolescence, gravidita nebo období těsně po porodu.
Symptomy DMP
Každá DMP se obvykle projevuje určitým souborem symptomů klinických, laboratorních (biochemických, hematologických, imunologických) a symptomů zjišťovaných zobrazovacími metodami. U DMP může být postižena jakákoliv tkáň, jakýkoliv orgán nebo systém. Průběh DMP může být chronický, progresivní i akutní. U některých DMP jde spíše o biochemickou odchylku bez dalších klinických symptomů než o chorobu.
Diagnostika DMP
Diagnostika DMP začíná na úrovni klinické, v rutinních laboratořích a zobrazovacími metodami. Specializovaná laboratorní diagnostika probíhá na úrovni metabolitů, enzymu/proteinu, DNA/RNA a tkáně/buňky. Konkrétní DMP by měla být vždy potvrzena příslušným laboratorním vyšetřením na takové úrovni, aby v budoucnu byla možná prenatální diagnostika a to i v případě, že rodina aktuálně nezvažuje další těhotenství.
Léčba DMP
Některé DMP jsou dobře léčitelné, jiné omezeně léčitelné nebo neléčitelné. Počet léčitelných DMP se stále rozšiřuje.
Prenatální diagnostika
Prenatální diagnostika je obvykle možná, ale pouze za předpokladu, že u probanda byla stanovena přesná diagnóza na příslušné úrovni. Prenatální diagnostika se provádí nejčastěji vyšetřením aktivity enzymu nebo molekulárně genetickým vyšetřením v choriových klcích nebo amniocytech, méně často stanovením metabolitů v plodové vodě.
